Okno do duše chovatele s Milenou Křesinovou

08-02-2017
Jistě jste se na internetu setkali s diskusemi nad tím, že existují dobří chovatelé koček, ale i ti špatní. Na internetu také kolují diskuse, že chovatelé „pouze“ vydělávají peníze, že chovatelé jsou „snobi“, kteří opovrhují obyčejnými kočičkami. Rozhovor s chovatelkou britských krátkosrstých koček Milenou Křesinovou vám ukáže, že i chovatelé mají srdce, a že chov koček u mnohých z nich opravdu není o byznysu. Milenu znám již čtyři roky, několikrát jsem ji navštívila, jezdila se mazlit s jejími koťaty, na kterých bylo na první pohled vidět, že jsou odchovávány s láskou a podle svitu v očích Mileny jsem četla po celou dobu, že jsou alfou omegou domácnosti. Tato dáma ale neohrnuje nos nad obyčejnými kočkami, krmí několik venkovních koček, pravidelně přispívá na kočičky bez domova, v autě vozí granule a odčervovací přípravky, a pokud najde zraněnou toulavou kočku, neváhá ji okamžitě odvézt na veterinu. Tento rozhovor vám třeba vyvrátí některé mýty o chovatelích.


Mileno, kdy a proč ses rozhodla, že budeš chovat? Věděla jsi od začátku, že chceš odchovávat kočky s PP?

Když jsem si pořizovala kočičku, ve dvou věcech jsem měla jasno. Za prvé, že chci kočičku "pouze" na mazlíčka a za druhé, jedině s průkazem původu. Věděla jsem, že chci černou britskou kočičku, takže jsem hledala v různých chovatelských stanicích. Coco Chanel, tak se jmenuje moje první kočička, a byla to láska na první pohled. No, a protože jedna kočka nestačí, o rok později přibyl lila kocourek Francisek, také jako mazlíček. A za další rok jsem se opět zamilovala (ale to předbíhám) Díky chovatelce, od které mám mazlíčky, jsem začala uvažovat o chovu. Líbily se jí mé názory o zdravých a vymazlených odchovech. Jezdila k nám domů na návštěvu svých odchovů a viděla, s jakou láskou se jejím kočkám věnujeme, a že jsou v naší domácnosti na prvním místě. Tehdy mi řekla větu: "Milen, chovejte, zařiďte si chovatelskou stanici, Vy na to máte". (neměla ;-)) Ale ano, takhle to začalo.

Proč právě britské kočky?

16559355 1415792725120914 476101219 n
Jejich oranžové oči! Jejich kulatá medvědí hlava! Jejich dokonalý profil, mazlivá povaha, stavba těla, srst, tlapky. Pro mě jasní favoriti. Ne, že by se mi nelíbila jiná plemena, kočky jsou nádherné všechny! Ale prostě mě dostaly právě britské kočky. Jinak se rozplývám nad jakoukoli šelmou, třeba mě fascinují pumy. Měla jsem možnost být několikrát v jejich blízkosti. Ten jejich uhrančivý pohled plný střehu a dravosti cítím dodnes.


Kolik máš chovných koček a kolik jsi odchovala vrhů?

Můj začátek v chovatelství byl opravdu odlišný od jiných chovatelů. Mám totiž jednu chovnou kočičku (zatím), čtyři kastráty, dva odchovy (zatím). Pokusím se vysvětlit proč. Jako první chovnou kočičku jsem si pořídila bílou britskou Jessique Orso Peloso, které říkám Jessinka. Nechala jsem jí nakrýt a s nedočkavostí čekala na svůj první vrh. Jessinka porodila dvě bílé holčičky Adele a Aimee Anturiamillenne. 16684854 1415767461790107 2110555841 n
Pro 
mě to byl neuvěřitelný zázrak, když jsem vlastníma rukama pomohla na svět těmto stvořením. Zbožňovala jsem je od prvního okamžiku, byla to ta nejrozmazlovanější koťátka pod sluncem. Jak miminka rostla, a blížil se 13. týden odchodu do nových domovů, začalo být mě i celé rodině špatně. Abych to zkrátila. Jasně, že obě zůstaly doma. Manžel si je dokonce ode mne "koupil", aby měl jistotu (ehm, přemlouvat mě opravdu nemusel). Jak jsem pěkně začala, tak jsem se rozhodla skončit. Nedokázala jsem si představit, mít tu sílu po každém vrhu je po 3 měsících dát cizím lidem. Byl by to jen stres.
Vykastrovala jsem Jessinku, Adelku a u Ejmičky jsem nakonec zaváhala. Adélka byla rošťanda, ale Ejmička je hodná a milá po mamince Jessince a navíc byla typově opravdu krásná, vypadala jako malý, bílý medvídek. Hodně mi v té době pomohli přátelé, kteří mě podpořili a říkali, že to podruhé, potřetí zvládnu, že instinkt mě napoví, komu koťátko dát, a že majitele vyberu opravdu dobře. Nakonec jsem se rozhodla to ještě jednou zkusit, a Aimee tak porodila v roce 2015 čtyři koťátka. Instinkt mě opravdu nezklamal, a i když jsem jejich odchody nesla velmi těžce, vím, že jsem vybrala skvělé lidi, a že všechny se ve svých nových rodinám mají dobře. Se všemi jsem dodnes v kontaktu a jezdím k nim na návštěvy. A letos má v plánu si mateřství zopakovat;-)

Co pro tebe chovatelství znamená?

Jednou bych si po letech chtěla říci, že mám za sebou zdravé, krásné, povahově úžasné odchovy a že jsou jen v dobrých rodinách, v milujících domovech. Chovatelství beru jako velkou zodpovědnost. Mít čisté svědomí, vědomí, že jsem neudělala nic špatně a řídila se dle mého instinktu a daných řádů. A jsem rozhodnuta touto cestou jít.

Jsou pro tebe nějaké zásady, které chovatel musí splňovat?

Krom toho, co jsem výše psala, tak by měl člověk, který chce nějaké plemeno chovat, do toho jít s láskou. Pečlivě vybírat chovnou kočičku či kocourka z protestovaného chovu. To se potom odvíjí nejen na zdravých odchovech, ale i na člověku jako takovém. Znám pár takových chovatelů, které ráda doporučuji a znám pár chovatelů, které nemohu doporučit. Bohužel.

Na co vše své kočky testuješ?

Na infekční nemoci FIV, FeLV, genetické choroby PKD (Polycystické onemocnění ledvin), HCM (hypertrofická kardiomyopatie srdečního svalu), u bílých koček testuji BAYER test (hluchota). Plus stěr na streptokoka, a zda nemá kočička kýlu.

Jak často testuješ HCM a u jakého veterináře?

Chovnou kočičku testuji každý rok. Vždy před plánovaným krytím. Mám testované i kastráty. Všechny testy mám pro zájemce k dispozici k nahlédnutí. Ti, kteří si budou chtít pořídit v budoucnu kotě, se mohou podívat do databáze testovaných koček, zda se v rodokmenu nevyskytlo HCM. Jezdím k MVDr. Luboši Hribovi, který se touto problematikou zabývá už několik let a je velmi zkušený.

V jakých podmínkách žijí tvé kočky?

16650555 1415792718454248 2070377091 n
Se vší skromností říkám, že báječně. Mohou všechno. Vlastně jim nic nezakazujeme, mají k dispozici celý dům. Oblíbený pelíšek je bar, stůl, postel, dostávají tu nejlepší stravu, včetně hovězího masa k večeři. Léto tráví nejraději venku na zasíťovaném balkoně. Celá má pětičlenná smečka je pohodová, takže není problém mít chovnou kočičku mezi kastráty (doufám, že to vydrží). Občas proběhne takové to kočkování, nebo Šanelka párkrát někoho propleskne, aby jim připomněla, že ONA tady byla první a je tady šéfem.

Nemáš doma chovného kocourka. Jak tedy vybíráš kocourky pro své odchovy?

Děkuji ti za tuto otázku. Pro mě velmi tvrdý oříšek. Mám chovnou kočičku s krevní skupinou B a najít chovného kocourka téže krevní skupiny s protestovaným rodokmenem je obrovský problém. Hledala jsem kocoura na krytí s kamarádkami, které mají znalosti ohledně rodokmenů britských koček, hodně dlouho a nejen v Čechách a na Slovensku. Do budoucna si plánuji pořídit vlastního chovného kocourka. A budu pečlivě vybírat!! Mimochodem "pana Božského jsme nakonec našly a opravdu jsem jásala! Nejen, že má parádně protestovaný rodokmen, ale je to nádherný modrý medvídek s úžasnou povahou. Těšíme se k němu a doufám, že se zadaří a přijde na svět můj třetí vrh.

Podle čeho vybíráš majitele pro tvá koťátka?16652704 1415792721787581 630312397 n

Hodně toho o lidech vypoví mail či telefonát a nejvíc samozřejmě osobní setkání. Zajímá mě, kde bude kočička bydlet, v jakém prostředí, zda jí mohou zájemci poskytnout kvalitní krmení, zda mají děti, další zvířátko, budou ji pravidelně odčervovat, očkovat, zda jí mohou poskytnout kvalitní a dobrou péči, a hlavně, hlavně zahrnovat láskou. Zní to děsivě, ale tato setkání, nebo jakási „výběrová řízení na koťátka“ probíhají v rámci přátelské komunikace. Po prvním očkování mohou zájemci na opatrnou návštěvu. Zatím mě můj instinkt nezklamal a doufám, že mě neopustí. S majiteli jsme se spřátelili, píšeme si, posíláme fotky a já se tetelím blahem. Mají se opravdu skvěle. Ten odchod je ale nejtěžší, bolí mě to strašně moc a nějaký čas trvá, než to vstřebám.


Kromě svých koček se také staráš o venkovní kočičky, je to tak?

"Naše" venkovanky (popravdě sousedovic) mají u nás na zahradě zateplenou boudičku a mističky vždy plné. V autě mám přepravku a tašku plnou kočičího žrádla. V peněžence tabletku Milbemaxu. Mívám to "štěstí", že nějakou nešťastnici potkám. Teď jsem nechala zrovna vykastrovat další bezdomovkyni, bohužel po otevření veterinářka našla šest malých zárodků. Další nešťastná koťata by běhala po městě. Ale pro kočičku už mám nový domov, bude žít šťastně. Zatím jsem se postarala pouze o kočky, které měly svrab, nic vážnějšího. Proto patří můj velký obdiv a hluboce se klaním těm, kteří zachraňují nemocné kočičky, útulkářkám, depozitářkám a přitom jim zůstal zdravý rozum. Opravdu mám vztek na ty, kteří tvrdí, že kastrace je proti přírodě! A na ty, kteří množí různá plemena, nemocné, bez očkování, testů, hlavně, když za to budou peníze a vypadnou co nejdříve z domova.  Útulky jsou plné, je to opravdu složitá situace. Ale málokoho to nechává chladným a spousta lidí se snaží pomoci, včetně tebe, našich známých, dělají se sbírky.

Můžeš mi na závěr říci, co pro tebe kočky znamenají?

Shrnu to jedním citátem: "Jestliže člověk žije s kočkou, riskuje pouze to, že se stane vnitřně bohatým." (COLETTE)


Autor: Zuzana Goišová
Stránky CHS Anturiamillenne: www.anturiamillenne.cz